Všichni jste o této knize jistě už slyšeli. Já jsem ji před nedávnem četla a musím říct, že ve mě vzbudila velké emoce, hlavně o současných obyvatelích této planety. Pozor, článek obsahuje spoilery!
Kniha vypráví o pilotovi, co ztroskotal letadlem uprostřed africké pouště. Přesně na místě, kam dopadl malý princ. Malý princ má výročí návštěvy země a chce se vrátit domů tím, že se nechá ušknout žlutým hadem. Předtím se skamarádí (jak říká kniha: ochočí) s malým princem. Zajímavé na této knize je, že je to alegorie na chování dospělích.
Já sama ještě dospělou nejsem. Můj kamarád z Brna říká, že prý jsem, protože dokážu mít na věci vlatní názor a vím, co chci – tzv. nepotřebuji nad sebou dohled. Je pravda, že kromě dob, kdy mám deprese ze světa a musí se o mě někdo starat, vážně nepotřebuji žádný dozor. Tak nějak jsem už zjistila, jak to funguje a vím, co mám v životě dělat. Jsem ale dospělá?
Zkusíme si teď rozebrat částě knihy a podle toho usoudit závěr, můžete se zkoumat spolu se mnou….
Kdyţ mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se
jmenovala Příběhy ze ţivota. Na obrázku byl hroznýš, jak polyká šelmu. Tohle je kopie
kresby: