Když se řekne povinná četba, každému se většinou vybaví ty nejhorší knihy, co se kdy napsaly. Tyto knihy si děti přečtou a natolik jim znechutí čtení, že si pak žádné další knihy nebudou chtít číst.
Naštěstí mě to nepotkalo, protože mi táta četl od čtyř let a do školy jsem nastoupila až potom. Ale za nejhorší knihy povinné četby, které jsem si nemohla vybrat ze seznamu jako třeba maturitní četbu, nejhorší mučení, prohlašuji: Povídky malostranské, Saturnin.
S povídkami se mnou možná bude někdo i souhlasit, a Saturnin sice někoho baví, ale nechápu proč, není to vtipný. Ani příběh to nemá a hodnotu také ne.
Do seznamu trashe, již ne z povinné četby, nepočítám Bibli, která je taková kvůli církvím a konzervativnímu myšlení, a Hitlerův Mein Kampf, který je sice napsaný lépe než výše zmíněné, ale je zaprvé přepsaný, takže nemá historickou hodnotu kvůli které by mohl být zajímavý, a zadruhé ho lidi používají ke zlým věcem.
Výše zmíněné dostávají:
Bible 0 hvězd, Mein Kampf 1 hvězdu, Saturnin 1 hvězdu a Povídky Malostranské 1 hvězdu. Z pěti.
Od dnešního dne na seznam přidávám Babičku, kterou jsem naštěstí dodnes nečetla a v audiovizuální nahrávce jsem ji konečně dočetla před dvěma hodinama (dnes již před několika dny). Ta má sice dvě hvězdy, ale pomlouvat se dá nejvíc ze všech a to přesně v tomto příspěvku udělám 🙂
Takhle vypadá jedno z vydání Babičky:

Právě tohle vydání mám doma, ale netroufala jsem si ho číst, musela jsem ho poslouchat. Neposlouchala jsem audioknihu, kterou jsem si stáhla zdarma (kdo by chtěl návod, ať mi napíše SZ), kvůli povinné četbě, ani abych o ní napsala recenzi, ale proto, že jsem byla zvědavá. Na střední o ní mluvili a když jsem se učitelky zeptala, zda mi doporučuje ji číst, řekla alespoň upřímně, že ne, ale že prý příběh o Viktorce, který je součástí knihy, by mohl být pro mě zajímavý. Dala jsem knize tedy šanci, ale nic moc si od toho neslibovala. Dobře jsem udělala…
Čeština, kterou byla kniha napsána, pochází někdy z období 19. století, říká se tomu „vesnický román“* – období národního obrození, kdy byl každý nacionalista a nás „okupovalo“ Rakousko – Uhersko. Hodně se tedy v knize nachází pasáže o válce, smrti, šlechtě apod., které vůbec nepatří do ruk žákům základní školy. O tom, že je kniha pro děti nudná jako rok u babičky v současnosti, snad mluvit nemusím.
Hodnotu má pro lidi tak 20+ (+-), a to hlavně historickou, žádný zajímavý příběh nečekejte. Kniha popisuje venkovský život, tradice na vesnici a myšlení lidí té doby, samý Bůh, Bůh, Bůh (a přitom je jenom jeden, v knize má každý pocit, že „chudák bůh, tolik pruzení ze Země, to nejde“).
Postavy nejsou zajímavé, nejlepší je popis prostředí a chování babičky, když jsou u ní vnoučata, a výše zmíněná čeština. Jenom polyalogy babičky s vnoučaty jsou zajímavé, zbytek postav se přetvařuje víc než politici. Existuje vůbec slovo polyalog?
Příběh o Viktorce byla tragédie – v hodnotícím slova smyslu, nikoliv že to byla smutná divadelní hra. Přitom námět byl zajímavý. Když už v tom figurovaly faktory, jako zlý voják, svatba, tajemství zmizení apod., tak bych čekala i nějaké vysvětlení a lepší dramatičnost. Na pozorování a rozebírání ženy, která má asi posttraumatickou stresovou poruchu, není nic zajímavého!
Hodnotím dvěma hvězdama.
Nedoporučuji Babičku, a kdo si ji přeci jen bude chtít přečíst, lepší bude hledat k tomu doplňující info na netu. Info o tom, co je to vesnický román, sem dám ještě za vás:
Venkovský román
Venkovský román, také nazývaný vesnický román, je žánrový typ románu, který ve vesnici a v návratu k zemědělským kořenům nalézá zdroje lidské autenticity. Lze ho chápat jako poddruh sociálního románu. V příběhu zachycuje lokální či regionální kolorit, který spojuje s představou ztraceného ráje, stability a kontinuity. Staví na konzervativních idejích o přirozenosti venkovského života a jeho cyklů. Jeho konflikty mnohdy vycházejí z mezilidských vztahů v prostředí vesnice, zejména vztahů partnerských a mezigeneračních. Dramatické osudy ve venkovských románech zpracovávali v české literatuře například Karolina Světlá nebo Karel Klostermann.
Zdroj wikipedie
Sky